karabbíček na Blog.cz

Jak lvice o svá mláďata,

já chtěla jsem se rvát.

Ptáš se ,o co,odpovím,

o tvou lásku snad.

Vím,možná vedu marný boj,

však srdci poručit se nedá,

stále v něm cítím nepokoj,

zbraně k souboji se hledá.

Ptáš se,proč mám ráda tebe,

na to musíš přijít sám!

Máš v pohledu celé nebe

a přesto jemu uhýbám.

Nechci abys četl v očích mých,

co tak těžko ukrývám.

Schovej si lítost pro jinou,

já lásku svou snad překonám.

Kdo mi jen zadal

úkol,kdy musím jít

pěšky,daleko dál a dál

a ještě řekl ,,musíš si pospíšit!"

A já šla ,kam mi řekl,

na provázek uvázal

mé srdce,aby se každý lekl

a ještě na mě ukázal...

Ten,kdo mi úkol dal,

však nikam nepřišel,

a jen se smál a smál,

když mě uviděl.

Zoufalou ,zničenou,

se srdcem bolavým od kamenů.

V neznámém místě sklíčenou,

cestou tolik promrhaných dnů.

Nechala jsem srdce stát,

pustila provázek po zemi

a šla pryč,chtěla jsem se usmívat,

nad tím,jak bolí zranění.

Ocel je chladná,v prstech svádí,

cítíš jak dech se ti krátí.

Kapou slzy červené.

Ne však z očí,ne ty ne.

Mlhavý je náhle svět,

zbylo jen pár slepých vět.

Chladnou slzy červené.

Ne však z očí,ne ty ne.

Tlukot srdce utichá,

ruka zemí utíká.

Chutná slzy červené.

Ne však z očí ,ne ty ne.

Vybledlá je tvoje líc...

...a děl havran: ,,Nikdy víc!"

Daruji ti své žíly,starej se o ně dobře.Lépe než já.Dávám ti je a čekám ,že něco uděláš.Proč brečím?Vždyť jsem to tak chtěla.Celou tu dobu ,co jsem se topila.Věřila v brzké utonutí.Pak jsi přišel ty a chtěl mě zachránit.Jenže já nechci,už ne.Když mě vytáhneš,tak zase spadnu.Když mě necháš,už nebude kam padat.Tak se mě už proboha pusť.Voda váží tunu a já nechci ven.Pusť mě,nebo se taky utopíš.Tak už pochop,já za to nestojím.

Jseš moje kapka vody v poušti,

jsi hřích,co se neodpouští.

Jsi můj pán,co moje tělo svojí mízou hostí,

však jednou bude do sytosti.

Jseš moje iluze vzácná,

kterou první vítr odvěje,

mě zbude vzpomínka krásná,

rána v srdci,samota a marná naděje.

Červeně září její oči,

krev jí stéká po obočí.

Rudé rty a kůže bílá,

štíhlá a vysoká víla.

Černý šál a rudý šat,

byla se mnou kolikrát.

Vrací se a odchází,

stále znova přichází.

Tam a zpátky,zpátky a tam,

chci před ní utéct a nemám kam.

Na rudých rtech kapky krve,

lekla jsem se jen poprvé.

Teď už je to stará známá,

bývá se mnou když jsem sama.

Ta co mě má nejraděj,

kamarádka beznaděj.

Konopný lana,tak ty už něco vydrží,

zkaženej dech a čtyry deci pod kůží .

nebe rudý břízy brzo pokvetou a

chlapy z nudy baví se ruskou ruletou

Když svoje lodě proti proudu táhnou ,

navzdory všem kamenům .

proč jenom touhy po čase vadnou....

Otroci řeky prach a špína tvrdá zem

jediná výhra je tanec smrti s medvědem

a tak si žijou ze dne na den tisíc let

Burlaci pijou jak bylo by to naposled

Když svoje lodě proti proudu táhnou ,

navzdory všem kamenům

proč jenom touhy po čase vadnou

Otoč se a podívej?

Refrén: Nebe je temný a mnohem níž

jen vlků dávnej chorál z hor

a já tu marně hledám skrýš

když cesta rovná se nám ztrácí

lidi jsou andělé a nebo draci

a každej dobrej skutek sílu vrací

no tak jen otoč se a podívej

na lodě za tebou....

Není to lehký ve světě lží a polopravd

na břehu řeky harmonika začla hrát

a toho léta vítr stopy zahladil

jsme jako oni už nezbejvá nám tolik sil

Když svoje lodě proti proudu táhnem

navzdory všem kamenům

jednou si každej až na dno sáhnem

Otoč se a podívej...

Refrén:--//--

Tak se mi zdá?

Refrén: Nebe je temný a mnohem níž

jen vlků dávnej chorál z hor

a já tu marně hledám skrýš

když cesta rovná se nám ztrácí

lidi jsou andělé a nebo draci

a každej dobrej skutek sílu vrací

no tak jen otoč se a podívej

na lodě za tebou...

Tak se mi zdá?

Refrén: Nebe je temný a mnohem níž

jen vlků dávnej chorál z hor

a já tu marně hledám skrýš

když cesta rovná se nám ztrácí

/Tak se mi zdá/

lidi jsou andělé a nebo draci

a každej dobrej skutek sílu vrací

/ Tak se mi zdá/

no tak jen otoč se a podívej

na lodě za tebou...

Nemít pro co umřít x nemít pro co žít.....

Co je horší?....

Jako vítr ztrácíš se mi celá,

srdce vyrvali mi z mého těla.

Kradou mi tě barbaři,

jsem jenom další oběť na oltáři.

Píšu tyhle řádky,

že chci se vrátit zpátky.

S tebou zpátky do pohádky,

život je přece tak krátký.

Za všechno může prášek bílý,

ďábel hrál si se mnou chvíli,

Už jsme byli lásko v cíli,

tak už nebreč,člověk se i někdy zmýlí.

Ref.

Jkao vítr ztrácíš se mi celá,

srdce vyrvali mi z mého těla.

Kradou mi tě cizí barbaři,

jsem jenom další oběť na oltáři.

Ještě cítím teplo tvýho těla,

na mě ráno civí prázdná cela.

Slova co jsem ti chtěl ješět říct,

slyší teď za zdí jenom bachaři.

Vím ,že byl jsem blázen,

vedle mostu šlápl jsem.

Svůj život prohrál v sázce,

a tak neměl štěstí v lásce.

Tvoej rty chci lásko líbat,

spolu u stolu dál snídat.

Naši píseň v autě zpívat

a celou noc tě vidět hlídat dál.

Čekám na soud ve své cele,

šláp jsem vedle a to mě žere.

Koukám do zdi jako tele,

čekám dál co se semele.

Čekám na soudný den ve své cele,

šláp jsem vedle a to mě žere dál.

a to mě žere dál

a to mě žere dál

šláp jsem vedle a to mě žere dál.

Kdo vlastně jsem???otázka kterou si pokládá určitě moc lidí...jsem sobec...myslící jen na sebe...dyt kolikrát za den řeknu slovo já....,,já já já..."jsem holka co chce zemřít?nebo holka kterou už nebaví hledat nové začátky??a zase je tu to já.lidé by měli míň mluvit a více naslouchat...dyt kolika lidem by se mohlo pomoct?denně umírá plno lidí ,někteří i na sebevraždu,stačilo by si o jeho trápení promluvit,vyslechnout je a třeba by jim bylo líp.Ale lidé sou příliš zahledění do sebe a myslí jen na svoje utrpení a štěstí..já nejsem jiná..vim to,nedokážu si pomoct...snad se mi někdy podaří to změnit...